Každý kdo zatěžuje své tělo nadměrným množstvím bílkovin, fyzickou aktivitou, stresem a nezdravým životním stylem, dává také neúměrně zabrat svým játrům, která jsou hlavním detoxikačním centrem našeho organismu. Pojďme si představit nejužitečnější hepaprotektiva rostlinné říše.

Schizandra čínská (Schisandra chinesis)

U fytoterapeutik platí, že neplní funkci pouze jednu, nýbrž májí hlavních účinků obvykle více,  klasickým příkladem je stimulant - schizandra činská. Tato bobulovitá rostlina pochází z Číny, kde patří mezi nejcennější rostliny čínské medicíny. Je nazývána rostlinou pěti chuti a její hlavní účinné látky jsou pojmenovány lignany, kromě nich je tato rostlina zdrojem řady vitamínů a minerálů, především vitamínu C,  E,  A, zinku, mědi, draslíku a manganu. Díky vysokému obsahu antioxidantů pomáhá bojovat proti poškození volnými radikály a snižuje zánětlivé reakce. Výzkumy ukazují hepaprotektivní vliv schizandry především díky zvýšení hladiny glutathionu  a aktivity glutation reduktázy, dále pak snížení zánětlivých cytokinů, rovněž vykazuje značný vliv na usmrcení škodlivých buněk a podporu vzniku nových jaterních buněk. U testovaných osob došlo užíváním schizandry k výraznému snížení jaterního bilirubinu, hodnot ALT a AST. Schizandra patří mezi významné adaptogeny, kdy upravuje činnost nadledvinek a zlepšuje využití dopaminu s výrazným antidepresivním účinkem, prokazatelně také snižuje hladinu kortizolu, zvyšuje hladinu oxidu dusnatého a opravuje metabolické pochody organismu, proto bývá často součásti předtréninkových NO doplňků. Schizandra se obvykle uživá formou prášku z plodů zalitého vroucí vodou v dávce 1 - 3g denně. Vzhledem k výraznému stimulačnímu efektu není vhodné ji užívat ve večerních hodinách, v dávkách přesahujících 3g dochází již k výrazné excitaci nebo naopak útlumu. Její užívání by se měly vyhnout osoby trpící vysokým krevním tlakem.

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)

Toto nad nejznámější hepaprotektivum z řad bylin patří mezi nejprozkoumanější a nejužívanější léčivky, přesto je však mnoha lidmi užívána naprosto neúčinnou a nevhodnou formou čaje. Hlavní účinnou látkou je komplex látek flavolignanů ( silybin, silydianin, silychristin, silydianin, silybinin a isosilybin) pojmenovaných souhrně - sylimarin, které tvoří cca  2-6 procent obsahu semen. Ostropestřec pomáhá chránit játra korigováním spotřeby glutationu, sloučeniny nezbytné pro detoxikaci, rovněž zvyšuje koncentraci glutationu v řadech desítek procent, výrazné je i jeho antioxidační působení. Zajímavostí je, že ostropestřec  dosahuje takové účinosti kdy bývá podáván v koncentrovane formé v nemocnicích při otravě houbami. Samotný ostropestřec vykazuje zanedbatelnou toxicitu a jeho podávaní je možne i u kojícich či tehotných žen, je právem považován za jednu z nejbezpečnějších léčivek, kdy se velmi vzácně mohou vyskytnout projímavé účinky, zejména při nadměrném dávkování. Bývá užíván buď formou extraktu  v dávkách 100-300 mg denně, přičemž je důležité, aby výrobce uváděl procentuální obsah sylimarinu, který by se měl pohybovat od 70 procent výše. Druhou možností je užívání semen této léčivky. Zde je potřeba zdůraznit, že účinné látky jsou velmi špatně rozpustné ve vodě, proto jsou čaje ze semen velmi málo potentní a daleko lepší volbou je tak semena ostropestřce pozřít jako namletý  prášek a užívat čajovou lžičku prášku 1 - 3 x denně.

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale)

Tuto velmi známou léčivku používaly již naše babičky a velmi dobře věděly proč tak činí. Mezi její hlavní benefity patří  pozitivní efekt především na zažívací, jaterní a ledvinové problémy. Léčivé účinky má rostlina celá, ve fytoterapii je využíván především list a kořen. Tato léčivka je také bohatá na vitamin C, vitamíny řady B, vlákninu, draslík, železo, vápník, hořčík, zinek, fosfor, stopové prvky a organický sodík. Aktivní látky v pampelišce podporují činnost zejména jater a ledvin, prokazatelně zvyšuje tvorbu a sekreci žluče, má výrazné diuretické účinky, přičítané vysokému obsahu draslíku, kořen má lehce projímavé účinky. Pampeliška je často používaná  k podpoře snížení hladiny estrogenu a jako protinádorový prostředek. Rovněž je často využívána při chudokrevnosti, kdy podporuje vstřebávání železa. Pro podporu činosti jater se užívá obvykle 500 mg extraktu 2x denně nebo 1 lžička kořene zalitá vroucí vodou 2 x denně. Jedná se o léčivku velmi dobře snášenou, zřídka se mohou vyskytnout průjem, alergická vyrážka nebo nauzea.

Čekanka obecná (Cichorium intybus)

Kořen čekanky má dlouhou historii užívání jako podpora při problémech s játry. Již  Egypťané byli známí svou konzumací kořene čekanky ve velkých množstvích jako pomocníka při čištění jater a krve. Kořen čekanky zvyšuje průtok žluči, který podporuje trávení a vyznačuje se velkým obsahem inulinu - vlákniny, která podporuje správnou funkci trávení a prokazatelně upravuje poměr HDL/LDL cholesterolu. Rovněž tato léčivka je především díky velkému obsahu polyfenolu výborným antioxidantem a zdrojem  vitamínů a minerálů, včetně zinku, hořčíku, manganu, vápníku, železa, kyseliny listové a draslíku, stejně jako vitaminu B6, vitaminu C, vitaminu E a vitaminu K. Mezi její další vlastnosti patří močopudný účinek. Její listy jsou používané jako superfood místo špenátu. Pro podporu jaterní funkce je uživán kořen v dávce 1 lžičky zalité vroucí vodou 3x denně. Vyvarovat užívání  této léčivky by se měly těhotné ženy.

Kurkuma (Curcuma longa)

Hlavní účinnou látkou tohoto velmi dobře známého koření příbuzného zázvoru, nazývaného také indický šafrán, je látka zvaná kurkumin. Jako většina detoxikační bylin poskytuje kurkuma ochranu proti poškození buněk volnými radikály, zvyšuje sekreci žluče čímž je podpořena činnost jater, zlepšuje trávení kdy je velmi účinná proti plynatosti, významný je taktéž její protizánětlivý účinek a poměrně výrazně schopnost potlačovat srážení krevních destiček. Kombinace výše uvedených vlastností činí z kurkumy výborného pomocníka při detoxikaci organismu, především pak jater, kdy je často užívána jako podpůrná léčba ztučnělých jater. Vzhledem k nutnosti užívat neúměrně vysoké množství kurkumy pro dostatečný přísun kurkuminu je podstatně vhodnější  extrakt kurkumy, který by měl být standartizovaná na obsah kurkuminu 95 procent. Dávkování extraktu se pohybuje v rozmezí 300 - 900 mg rozdělených do dvou až tří denních dávek Jedná se o velmi bezpečnou léčivku, kdy při dodržení doporučených dávek se vedlejší účinky vyskytují velmi zřídka, neměla by však být užívána v období před operací právě kvůli jejímu vlivu na srážlivost krve.

Závěrem
Při užívání detoxikačníh bylin je nutné zvýšit příjem tekutin a pokud to situace umožňuje, platí nepsané pravidlo fytoterapie, které říká, že je vždy vhodnější užívat léčivku celou než její extrakt. Výtažky z bylin jsou často ochuzeny o mnoho ostatních účinných látek, které příroda sama vytvořila pro společný synergizující efekt. Během očistné kůry může docházet, zvlášť v případě toxiny hodně zaneseného organismu, k nevolnostem, únavě a celkové slabosti. Rovněž není nejvhodnější použití detoxikačních přípravků s přílišným množstvím léčivek, ale lepší variantou je zvolit preparát např. jen se třemi bylinami v dostatečném dávkování a kvalitě.