The Czech Bodybuilding – Cinema Story

O tom, že Pavlis Vacek udělal film o ikonách české kulturistiky, že vyprodal Lucernu a že se jednalo o bezesporu skvělou poctu a propagaci se ještě hodně napíše, ale já spíš vyjádřím svůj pocit, který ve mně celý večer zanechal.
Kontrast, do očí bijící rozdělení scény. První dva Tomáš Bureš a Vojta Koritenský jsou rozhodně ikony a matadoři, především Tomáš, a další další přívlastky které se vážou k vrcholovým sportovcům kdy do této dejme tomu škatulky zapadá i Milan Šádek ačkoli on má ještě své velké závody před sebou. Borkovec se z této řady lehce vybočuje více „civilním“ přístupem k životu, který pro něj má mnohem více barev a závodění není úplně jeho prioritou dá se říct je to takový vlažný. Na závěr naprosto cíleně a promyšleně přichází to na co většina čeká a to je Grznár.
V celkovém projevu jak na plátně tak v reálu nevybočuje ze svých názorů, ze svého způsobu vyjadřování. Na pódiu je ve svém živlu, rád je vidět, rád mluví. Bohužel chvílemi se zdá chce říci příliš mnoho a nakonec nejen posluchač, ale i on sám lehce ztrácí pointu celého proslovu, ale i tak ho občas známe. Nezůstanete však na pochybách, že tohle není jiná škatulka, ale paranormální jev.
V závěru došlo samozřejmě na děkovačku a když borci stáli na pódiu nestálo zde pět kulturistů, ale čtyři kulturisté a Grznár. Bylo cítit napětí resp. minimálně odstup a celé pódium působilo dojmem čtyři na jednoho. Filip i přes to vyjádřil úctu ostatním borcům i autorovi způsobem sice lehce šaškovským, ale to už je on.
I tato situace na pódiu pomohla vyvolat znovu úvahu na téma osobnost nebo šašek. Filip Grznár je dle mého názoru mimo sportovce – kulturisty, hlavně energií. Kulturistika jak mnohokrát zaznělo je nejtvrdším sportem na světě i přes to Filip mimo tvrdé dřiny ještě zvládá bavit své fanoušky i odpůrce, točit videa kde rozdává rady a názory, trénuje klienty, závodníky a při tom všem stíhá ještě sledovat své sociální sítě, kde neopomene ztrestat každého hejtra výběrem ze svého barvitého slovníku, a pronásledovat politické špičky. Jeho projev je vždy emotivní a živý. Můžeme se dohadovat zda je to kvalitní stravou, sypačkou nebo permanentně frčí, ale nelze pochybovat že jeho životní energie je neskutečná. Na obsah a kvalitu jeho tvorby si musí udělat názor každý sám. Což mě přivádí k dalšímu poznatku. Filip Grznár je zrcadlem, zrcadlem velké komunity lidí, protože názor na Filipa ve skutečnosti odráží pouze a jen Vás, je závislý na úhlu Vašeho pohledu. Filip totiž představuje vše. Sportovce, srdcaře, správňáka, rebela, trenéra, odborníka, lékaře, herce, klauna, zmrda, děvkaře, sobce, otce, lidumila, podnikatele, politika …......to by bylo na dlouho. Někdo může namítnout, že mění kabáty a názory, ale skutečnost je taková, že na tom jaký je v reálu nezáleží. Každý si v něm najde to co zrovna potřebuje ať už si na něm vylije vztek, obdivuje ho, kritizuje, čerpá z jeho rad, zavrhuje je a hledá si tak vlastní cestu, pobaví se nebo aspoň konstatuje že ho vlastně Grznár nezajímá. Naplňuje se tak Filipovo oblíbené „dělám to pro Vás vy mrdky!“Filip prostě nenechá nikoho v klidu, nakonec i sám Tomáš Bureš se neubránil a zmínil ho ve svém vystoupení a zda to myslel jako legraci či zcela vážně byl pohoršen již nechám na vás a není to podstatné. Podstatné je že Filip Grznár je skutečně fenoménem ovlivňujícím současnou fitness bodybuilding éru.
Pro mě se tak Lucerna stala večerem české kulturistiky, jejích velkých osobností a ….... fenoménu Filip Grznár.

Foto: Pavel Grmolec