Fedor Emelianenko se po více než třech letech vítězně vrátil do ringu. Dnes již devětatřicetiletý ruský ultimátní zápasník, který je mnohými experty, stejně jako velkou částí veřejnosti považován za nejlepšího MMA bojovníka všech dob, se představil poslední den loňského roku na japonském turnaji Rizin. Předvedl tam přesně takový výkon, na jaký jsme u něj zvyklí, a svého soupeře vyřídil po čtyřech minutách. Připomeňme si kariéru slavného fightera od jeho začátků až po nedávný vítězný návrat.

Když se Emelianenko v červnu roku 2012 loučil zápasem s Brazilcem Pedrem Rizzem se svou kariérou, byl to pro mnohé fanoušky MMA po celém světě velmi emotivní okamžik. „Poslední císař“ nebo také „Poslední car“ se totiž stal legendou tohoto sportu již dávno před avizovaným koncem kariéry. Jako jediný zápasník v těžké váze nepoznal po dobu deseti let porážku, k roku 2012 zvítězil z 39 zápasů 34krát.

Svou cestu v MMA začal (v té době už úspěšný zápasník sambo a judista) roku 2000. Po čtyřech vítězstvích v řadě- včetně triumfu nad vynikajícím Brazilcem Ricardem Aaronou- přišla jeho první porážka, i když kontroverzní. Japonec Toshaka totiž použil nedovolený úder a lékař nepovolil Fedorovi dále pokračovat. To se psal rok 2001, a od té doby Emelianenko neokusil prohru neuvěřitelných dvacet osm zápasů v řadě. Z toho zvítězil sedmadvacetkrát, duel s Brazilcem Noguierou skončil remízou (další zápas už ovšem Noguieru porazil na body).

Po deseti letech své kariéry byl tedy Poslední car na absolutním vrcholu. Mezi nejslavnější zápasy z tohoto dlouhého období patří bezesporu bitva s Mirkem „CroCopem“ Filipovičem. Zápas s chorvatským zabijákem (vzpomeňte na jeho high kicky) je mnohými považován za nejlepší duel v historii MMA. Oba dva bojovníci byli na vrcholu svých možností, avšak císařem zůstal po bitvě jen Emelianenko. Filipovič to vydržel až do konce, na body ale prohrát musel. Dále můžeme zmínit i zápas s Timem Sylviou. Ex-šampion UFC se vzdal na škrcení po 36 vteřinách. Po zápase se nechal slyšet, že Emelianenko snad ani není člověk.

Fedor dokázal to, co se nikdy nikomu v těžké váze nepodařilo, řada slavných osobností ho pasovala na nejlepšího bojovníka planety- mezi jinými třeba Mike Tyson, či Chuck Norris. Začínalo však být jasné, že stárnoucí Emelianenko nemůže vítězit donekonečna a že dříve, či později i on narazí. Nejprve jej zasáhl konec v jeho dosavadní organizaci PRIDE, kde zažil největší úspěchy. Do UFC se Emelianenko přes snahy z různých stran nikdy nedostal kvůli špatným vztahům s jejím ředitelem Dana Whitem. Po několika dalších vítězných fightech v různých organizacích se ustálil v organizaci Strikeforce, kde započal jeho sestup z vrcholu. Začalo to v červnu roku 2010 v USA, Fabrício Werdum z Brazílie jej armbarem donutil vzdát se.

Následoval jeden z nejslavnějších Fedorových zápasů- ač prohraný. V únoru roku 2011 se střetl opět v Americe, opět s Brazilcem. Antonio „Big Foot“ Silva se dostal do finálovky a téměř celé druhé kolo zasypával ležícího Emelianenka tvrdými údery. Přes zdánlivou bezvýchodnost situace se Rus nevzdal, zápas v pauze ukončil lékař, který Emelianenkovi nedovolil pokračovat. Diváci, kteří zápas viděli, si jistě vzpomenou na to, v jakém stavu bylo oko ruské legendy po druhém kole…

Po tomto zápase již Emelianenko prohlásil, že je možná načase přemýšlet o konci kariéry. Přesto jej však ještě čekalo zápasů několik. V červenci téhož roku se utkal s americkým fighterem Danem Hendersonem. Zápas rozjel ruský bijec dobře, v jeden moment se mu podařilo dostat Hendersona na zem a už to vypadalo, že pro Američana budou inkasované údery v nevýhodné pozici znamenat konenečnou. Emelianenko ale chyboval, Henderson se z finálovky dostal a karta se obrátila. Oba bijci si za několik sekund vyměnili pozice a po malé chvíli rozhodčí zápas ukončil- prohra technickým knockoutem byla pro Emelianenka třetí v řadě.

 Nyní už bylo více než jisté, že je ruský veterán za svým zenitem. Především poslední fight jasně prokázal, že už mu chybí i jeho pověstná agresivita a brutální přímočarost, díky které byl zvyklý likvidovat soupeře ještě v prvních kolech. Legenda Fedorova formátu by si takovýto konec kariéry určitě nezasloužila a všichni jeho fanoušci doufali, že ještě alespoň jednou uvidí svůj idol ve staré dobré formě.

Je jen dobře pro světové MMA, že se tak i stalo. Listopad 2011, Moskva. Rusko vs. Amerika, Fedor Emelianenko vs. Jeff Monson. Na horké ruské půdě, pod dohledem samotného prezidenta Putina se americký fighter hlásící se k anarchistickým myšlenkám pokusil dokázat, že jeho soupeř patří definitivně do důchodu. Nepodařilo se. Emelianenko pozorným výkonem celý duel kontroloval- nepodařilo se mu sice ukončit před časovým limitem, vítězství na body však bylo neoddiskutovatelné. Jeff Monson vydržel poslední kolo opravdu jen silou vůle, po zápase musel odejít za pomoci dvou členů jeho teamu, tak moc měl rozkopané stehna od low kicků.

Poslední car ukázal, že má stále dost sil na to, aby bezpečně porážel kvalitní soupeře. Do června roku 2012 stihl ještě dva zápasy. Soupeři Satoshi Ishi a Pedro Rizzo je odnesli tvrdými knockouty v prvních kolech, Fedor jim nedal vůbec žádnou šanci. To byla ta pravá chvíle na důstojný a slavný konec neskutečné kariéry.

Po třech letech sportovního důchodu, se však Fedor rozhodl vrátit. My se nyní dostáváme na samý začátek našeho vyprávění. Turnaj Rizin v Japonsku, konec prosince 2015. Japonský soupeř Jaideep Singh. Přes delší pauzu a svůj věk byl Emelianenko považován za favorita a svou roli splnil beze zbytku. Zápas z počátku kontroloval v postoji, poté přišla tvrdá kombinace rukama, takedown a dobití soupeře na zemi. Singh si ze zápasu odnesl kromě technického KO také smutný fakt, že svého soupeře za celou dobu v podstatě ani neohrozil.

Fedor Emelianenko patří ke komplexním bojovníkům, přesto je ale nejspíše nejnebezpečnější jakožto striker. S granáty v obou pěstech a dobrým pohybem nohou může rozdat knockout v postoji takřka kdykoliv. Neméně by se jeho soupeři měli obávat takedownů a rovněž i dobré techniky na zemi, viz jeho vítězství armbarem (mimo mnoho jiných se slavným korejským obrem Čcho Hong-manem) nebo kimurou (např. s Markem Huntem).

Závěrem lze říci, že to co pro hokej znamenal Wayne Gretzky nebo pro fotbal Pelé, znamená Fedor Emelianenko pro MMA. Proto je jeho návrat do ringu jednou z nejvýznamnějších událostí ultimátních zápasů za poslední léta. Každý další Fedorův zápas si zaslouží co největší pozornost, protože je dost možné, že fighter jeho formátu zde nebude ještě hodně dlouho- pokud někdy vůbec.